The Story of Qjeten

          [d stori of kju:tn]

 

Hlava I.,Jak jsme k sobě přišli.

Z pohledu personální stránky věci, má kapela Qjeten velice zajímavou historii. Zdá se dokonce, že se jedná o jakési předurčené řízení cest mnoha osudů, které se protínají v tomto hudebním tělese (!). 

V roce 1998, se hlavní protagonistka Qjetnu z ničehož nic stala písničkářkou, neboť toužila vyventilovat své emoce nastřádané za dobu dospívání na veřejnost. Přišla řada úspěchů, které nakonec začaly nudit a posléze začal slábnout i zdroj její inspirace. Ani působení ve skupině Citadela nedodávalo potřebné uspokojení. Protože se však jednalo o dívku nebojácnou, která nikterak nelpí na tradicích, vrhla se rozhodně vstříc novému a nepoznanému. Pod heslem „co tě nezabije, to tě posílí“ rozhodla se navštívit punkový koncert skupin Úplně mrtvoučké koťátko a WD-40. Zážitek to byl opravdu silný. Zvláště druhá kapela podala nečekaný výkon (2 x 3,4 kW DIN). Sound naftového kompresoru byl ješte celé dva týdny nezapomenutelný. První 24 hodiny po koncertu to byl dokonce jediný vnímaný zvuk…

Byl to zřejmý signál. Je třeba vlastní projekt a především zvýšit hlasitost. Záměr bylo možno učinit dvěma způsoby. Buď zakoupit drahý zesilovací a zkreslovací aparát, nebo přesvědčit kohokoliv ke spoluúčasti na produkci. Nejlépe hudebníka. Z ekonomického hlediska se ukázala druhá varianta efektivnější (zde se ukazují přirozené Qjetinčiny dispozice vést a menežovat skupinu). Hned při další návštěvě radotínské punkové scény padl Qjetě do oka místní zvukař Zdeněček. Že je nejen zvukař ale i citlivý hudebník, poznala podle bezšňůrových sluchátek na jeho hlavě. Byla to traktoristická protihluková ochranná sluchátka. Vždyť pro zvukaře je sluch životně důležitý! Prohodili mezi sebou pár posunků, a i když je po chvíli zahalila hustá mlha z pódia, která komunikaci znemožnila zcela, bylo už domluveno, že Zdeněček ozvučí radotínský festival, přidá se k Citadele jako bubeník a s Qjetinou vytvoří folkové duo. Tato situace sice zcela neřešila vytýčené cíle, ale jak se později ukázalo, dala věcem správný směr

Po jednom úspěšném Zahradním vystoupení se totiž Qjetince sám nabídl ke spoluúčinkování Slávek Forman, takto šikovný houslista. A bylo to tu. Vzniklo sdružení FAK - Slávak Forman, Zdeněk Altynski, Květa Krejčová. To se psal rok 1999. Název složený ze jmen protagonistů se vzápětí ukázal jako málo flexibilní. Měnit název kapely s každou změnou sestavy je poněkud matoucí, a tak poté, co se trio změnilo na čtyřčlennou sestavu (na jednom z koncertů se svévolně přidal Jarda Kovář), byl ustaven nadmíru optimistický jarní a svěží název Qjeten. Kdo namítá, že slovo qjeten nemá v češtině co dělat, protože jej nelze nalézt v pravidlech pravopisu, nechť laskavě vyčká dalšího vydání. Kapela se vynasnaží současný nesoulad odstranit. Zřejmě se totiž jedná, již dle výslovnosti [kjú-tn] podobně jako [kjú-šů] o slovo japonského původu a navrhl jej Zdeněček v době, kdy spolupracoval s Japonskou zpravodajskou službou. (Pro jazykozpytce přikládáme krátký Japonsko-slovenský slovník.)

Ale vraťme se ještě trochu zpět. V době počínajícího písničkářského vzestupu Qjetiny se na druhém konci Spojených českých emirátů začala spřádat vlákna osudová. Došlo totiž k prvému setkání čtyřech zatím nic netušících mladých umělců. Byl to Pavel Žmoulal Zlehounka, který uspořádal dvoutýdenní folkově-folkovo-folkový happening, kde se mladí a nezkušení talentové měli učit od ne-zas-až-tak-mladých-ale-proto-zkušených performujících hudebníků. Už název „Oasa Musa“ mohl napovědět, že se jedná o neobyčejnou záležitost. Toho léta se tam spolu poznali Mashi-Ko, paPája, M.R.C. a Zdeněček. Strávili spolu dva nádherné týdny, kdy nemlžilo ani v horách a táborový oheň praskal tak nějak opravdověji. Rozešli se v míru, aniž kdo z nich tušil, jaké bude jejich příští shledání…

Na přelomu milénii zažíval čtyřčlenný Qjeten vzestup. Housle vystřídala sólová elektrická kytara (Michal Beneš), do sestavy přibyla též příčná flétna (Mashi-Ko). Právě příchodem princezny Mashi-Ko se začalo naplňovat mystické prolnutí osudů. V kapele se totiž měli objevit ještě další umělci…

Při postupné a pozvolné další obměně personálu docházelo ke krystalizaci aranží. Pomalé změny obsazení nebyly devastativního charakteru, nýbrž způsobovali, že hudba získávala vzdušnost a nadhled nad žánrovým zařazením. Za Jardu Kováře, kterého Qjetnu přebrala Hradní kapela AČR, nastoupil paPája, který se ukázal být nápaditým mistrem aranží. Michala Beneše, který nestíhal hrát pořádně se svými šesti kapelami, nakonec ještě vystřídal M.R.C., který dodal Qjetnu rytmický náboj svou mandolinou a harmonický prostor harmonikou. Pomineme-li fakt, že jediný, kdo tím pádem do 5tičleného kádru tak trochu nepatřil, byla sama umělecká vedoucí Qjetinka (ona jediná s Pavlem netábořila tam v horách nad strží), začínalo být vše perfektní. I přes silnou vzestupnou tendenci však nakonec došlo ještě k jedné úpravě kolektivu. Stalo se tak před zimou, kdy ceny ovoce a zeleniny prudce šplhají do závratných výšin. Ačkoliv to nebylo zrovna čestné, snaha přijít levně k vitamínům vedla kapelu k činu. Černý Petr nakonec padl na Zdeněčka. Skupina si totiž našla jiného kytaristu, který byl však navíc ještě majitelem zeleniny (!) a mohl tedy kapele nabídnout více…

I přes tuto černou skvrnu na jinak bělostném štítě sdružení je Qjeten velice dobře morálně založenou kapelou. Jeho písničky nezapřou motivy čisté lásky, radosti ze života, přátelství a laskavosti, což lze vyčíst už v titulech skladeb: Ani náhodou, Kde spíš!?!, Apríl!!!, Spálila jsem most, Tak zlá...

 

 

Hlava II.,Jak jsme byli spolu.

 

Mno. Tak se nám zase protočil párkrát kalendář, a já, kronikář, zahálím, nic nedělám. Již plné dva roky uplynuly od poslední zmínky o našich hrdinech, toliko členech hudební skupiny Qjeten. Ačkoliv sestava zůstává nezměněna, v životech členů a tím pádem i kapely se určité maličkosti, které stojí za zmínku, přece jen najdou. Tedy vzhůru do hloubi dvou uplynulých let, bilancujme!

Potštějn

Zima roku čtyři byla tuhá. Výměna kytaristy-zvukaře za kytaristu-zelináře se ukázala jako výtečný tah. Vzhledem k tomu, že Zdeněček jako charakter na kapelu po odchodu nezanevřel, několikrát obměněnému Qjetenu ozvučil vystoupení. A vždy to stálo za to. Jednak je opravdu špičkový zvukař, druhak má Qjetní repec v malíku, ale hlavně, od mixpultu jde zvučení o poznání lépe než z pódia s kytarou. Přidáme-li neutuchající vitamínovou podporu od Tundy, stala se kapela silnější po stránce duše i těla.

Za plné chuti také borci vtrhli do studia, by natočili pár věcí a s nimi poté oslovili

organizátory lesních fesťáků. Přístup ke studiové činnosti se u jednotlivců značně lišil. Např. paPája ze studia v době natáčení ani nevycházel. Jako tamní zaměstnanec ani neměl moc šanci, když kapela začínala s nahráváním hned jak ho pustili jeho pracovní povinnosti. Zprvu alespoň přecházel mezi režií a nahrávací místností, čímž dával jasně najevo své dvě role zvukaře a basáka. Posléze ovšem systém „optimalizoval“, připojil si basu přímo v režii a přestal vycházet vůbec. Uzavřel se v utlumené místnosti za tlustým sklem. Vzniklo tím podezření, že trpí panickým strachem z otevřených či velkých prostor. Naštěstí domněnku panického strachu vzápětí vyvrátila Pájova záliba v kouření. V režii totiž bylo veškeré kouření lidské zapovězeno, a tak byl potřebou vypuzen mimo své hájenství. V dějinách lékařství tím byl prokázán nový způsob léčení fóbie pomocí psychosomatické závislosti.

Tunda je idol!To M.R.C. měl před státnicemi z akusticky a tak vlastně přecházel od studia do studia a zpět. Matně si vzpomínám, že vypracoval studijní plán se sofistikovaným systémem pivních odměn, který honosně nazval „B2B“ (Beer to be?) a zahrnul do něj i samo natáčení – má přece k akustice přímou vazbu. K věci nakonec přistoupil s teorií, že je třeba, stejně jako celou uplynulou dobu na ČVUT, plnit plán alespoň na 66%. Aby toho dosáhl a zároveň se nepřetěžoval, pilně natáčel, (což klasifikoval jako 33% celkového plánu), následně plnil část „odměňování“, (jako regulérní součást plánu to byla uznatelná položka, takže dalších 33% bylo doma,) čímž se ovšem zpravidla společensky unavil, a tak na vlastní studium už moc sil nezbývalo. Předsevzatý plán ale plnil (33+33=66) a o to šlo především.

Vedoucí a velitelka se ve studiu potýkala se zajímavým fenoménem. Ukázalo se totiž, že dobře cokoliv nazpívat není problém, ale zahrát slušně perkuse pro změnu není až tak lehké. Když se to nedařilo napoprvé, drsně ji od nástrojů odstavil Tunda, M.R.C a nakonec i PaPája. Jenže ani jeden z nich nakonec taky nebyl schopen trefit dobu. Každý měl svou teorii proč to nejde (T:„To vejce má moc hrubý zrníčka“, P:“Ten zvuk je moc málo to.“, M:“Ten xindl generuje stochasticky jisté neexaktnosti.“), ale nikdo nevymyslel, jak to udělat, aby to hrálo ku prospěchu. A protože se s tím nikomu nechtělo nic dělat, musela nakonec chudinka Qjetinka trénovat triangl a vejce sama a bez pomoci. Byla ale poctivá. I cestou z práce a do práce i každou volnou chvilku využila k cvičení, aby nebrzdila nahrávání. Při jednom čekání na vlak na nádraží v Radotíně (je hned u přejezdu) dokonce chytila na triangl tak jasný a přesný rytmus výstrahy, že zastavila automobilovou dopravu přes přejezd až do skutečného příjezdu vlaku. To bylo samo o sobě dobré znamení, věštící, že perkuse jsou ready.

Kdo pro změnu neměl žádné potíže s nahráváním byl Tunda. Ale jak to tak bývá, je vždy něco za něco. Pokud kapelně vládla pohoda, tak s jeho krámkem už to tak růžové nebylo. V těsném sousedství jeho živobytí počali své podnikání živlové z cizích zemí. Konkurence je pro podnikatele samozřejmostí, se kterou vždy počítá, avšak existují jisté meze. Vzhledem k tomu, že Toníkova konkurence z dálného divokého východu přistoupila ke své existenční otázce moderní metodou typu all-in-one s důrazem na personální vypořádání finančních záležitostí (řečeno moderní business czechštinou), opravdu přituhovalo. Jejich vlastními slovy by se totiž dala situace popsat:“Mi taty v techlé místenosty bdemé doromaty šest lidý žíít a taky prodafát všeny tychl vjeci. Banani, te’p-laky addiddaš, luska bez pesek, ovose, radyia soňy. Vsechno šerstvi. Za čista kojun slusý!...“. To se těžko konkuruje, když jeden nechce bydlet s rodinou na lehátku pod pultem jako všech x „zaměstnanců“ sousedního všechnoshopu, ale žít normální život. Tundu ale jen tak něco nerozhodí, takže hrál, jakoby ani dálnovýchodní invaze nebylo.

Nejen hudbou živ jest člověk, natož pak muzikant...Princeznu Mashi-Ko zastihlo nahrávání v dobré dechové kondici, leč v prostřed bujarých před-oslav i post-oslav nového roku. Ono to není jen tak oslavit nový rok po japonsku i po česku. Mnoho jí nepomohl ani kolektiv, který její mistrovský nástroj za xmoc peněz označil za zmetkovou armaturu. Výsledně se ovšem jednalo jen o to, dostat ji z restauračních zařízení do studia. Nejni přece ale žádnej kumšt zahrát za ideálních podmínek. Mistři hrají na cokoliv a v jakémkoliv stavu. Pravda, postřehl jsem u princezny drobnou nelibost (okamžik zoufalství?), že musí zahodit řadu let studia nátisku a během pár minut si připravit alternativní (anti-) techniku hry úměrnou "povaze a stavu" okolností, ale nakonec to přece šlo.

Suma sumárum, pětipísňové demo bylo na světě, záměr se vydařil. Brána k letním festivalům se pootevřela. Nakonec se z toho i narodilo pár hraní s pro Qjeten tradičně silným zářijovým finišem. Hudební léto to bylo krásné, ba co víc, poučné. Výčet všech vystoupení asi není namístě, nicméně cítím potřebu se zastavit u několika málo „poučných životních okamžiků“.

            Poměrně zajímavou zkušeností pro těleso byla akce třeboňská. Spor majitele s nájemcem zařízení o druh zábavy (disko vs. živá hudba), která měla večer probíhat, vyvrcholil zrušením vystoupení, a to až v okamžiku, když byli naši borci již na place. Těžko to nějak klasifikovat. Možná slovy starých Čechů: Just life. Celkem opačné věci se děly na hradě Pecka. Fesťák, deklarovaný jako multižánrový, vykazoval po příjezdu Qjetnu docela hard-rock – hard – core – hard –všechno parametry. Akutní sdělení punkové scény byla naléhavá, bicí i basa přecházejících kapel se daly v prostoru nahmatat. Qjetnivci se posilněni panáčkem na podium soukali se smíšenými pocity. Odezva ovšem ohromila. Došlo na tanec a došlo i na společný zpěv. Promo CD se v kraji evidentně uchytilo a pomnožilo, a tak si i místňáci zazpívali z plných plic. To kapele jedině dodalo chuti do dalšího vystoupení na Walše. Festival country a trampské hudby nepředpovídal žádné žánrové výstřelky. Nic netušící Qjeten se vyškrábal na pódium a spatřil před sebou diváctvo složené z osadních příznivců táborových ohňů s vůní eukalyptu. Ona ta kupa předcházejících kapel, která dokolečka protáčela Niagaru, Okoř a spol. byla vlastně podezřelá. Nebýt ladicí pauzy, kde zinscenovali hoši narychlo Zuzanu až Alabámy, kdovíjak by to asi nedopadlo. Toho odpoledne bylo prostě prioritou plnit očekávané standardy…

"Můj dům, můj hrad." To pro Qjeten znamená: "Náš byt, naše zkušebna." Zářijovými vystoupeními se pak neúprosně léto zlomilo v podzim a bylo po sezóně. Kostra kapelní činnosti se nikterak nezměnila. Něco nazkoušet, něco natočit, obeslat pár festivalů, aby bylo co v létě dělat a zatím klubovat. Těžko říct proč, ale na natáčení vyšla opět doba přelomu roku. Snad, že vánoční cukroví se prostě k masteringu hodí ze všeho nejvíc. Natočit píseň a někde se s ní pochlubit, to byl ale dávno překonaný cíl. Roku pět došlo u Qjetnu k zásadnímu rozšíření dimenzí. Tunda, předpružený soubojem s dálnovýchodní invazí se vrhl do víru digitálního videa! Nebylo zbytí, na novou verzi promo CDčka putovala i obrazová pohyblivá příloha. Kvalita videa byla sice poplatná způsobu vzniku: hlavním výrobním prostředkem bylo nadšení, ale kýžený výstup byl barevný, hýbal se a navíc hrál, čímž předčil mnohé produkty komerčních televizí.

Toho pátého roku se překvapivě hojně urodilo hraní především před a po prázdninách. Na otázku, je-li tomu tak dobře, či má-li kolektiv začít truchlit odpovědělo samo počasí. Značně rozhnusělé počasí přitvrzovalo především o víkendech. Hotový výsměch pořadatelům venkovních akcí. Dokonce ani pokus využít volného času k dovoleným v tuzemsku neskýtal „tu pravou zábavu“. Slovy jednoho známého: „Na podzim to počasí docela ujde. Škoda, že letos začal už v půli června…“ Doba tato byla ale velmi pestrá na změny. Ponejvíce snad pro Qjetinku a M.R.C, kteří si třetího června vyměnili prstýnky a dali pusu (na dobrou noc). Dále se po dvouleté pauze Qjetině podařilo sehnat sponzora a dát opět dohromady hudebně pestrý festival Radotín 2005. Už ani snad nedoufala, že se někdy najde zásadní sponzor, který kromě slibu nebo pětistovky může opravdu „pohnout“ kulturou. Fa bří Sedláků však dala k dispozici krásný areál hotelové zahrady i potřebnou část financí a bylo. Zvučit přijel Zdeněček a Radotínem se tak rozléhala hudba mnoha žánrů a zvučných jmen. A vůbec… s Mírou Jechem, liberečtí Jen tak, Narcis, Marek Dusil (tenkráte ve třech), P.R.D.I., či jako hvězda večera Oskar Petr. Akce se zdařila. Počasí sice návštěvnosti neprospělo, ale vzhledem k následujícímu vlastně ještě patřilo do fondu „krásných dní“ (tzn. pršelo jen málo).  Ještě na sklonku srpna, když Qjeten hrál na Chlumeckém guláši, bylo vody v nebi i na zemi tak nějak nad plán. Bůhví čím si těleso zasloužilo, že celodenní průtrž mračen tenkrát ustala pět minut před vystoupením a spustila se znovu až poté, co slezli z prken. Ostatní účinkující to štěstí neměli. Po vystoupení probíhala debata na téma „Cítím se provinile, protože hodinu nepršelo“…

Qjeten na "Radotíně 2005"

Změny se ale děly i u ostatních. Tunda definitivně uzavřel kapitolu dálnovýchodních jednání o ničem, zavřel krám (doslova!) a nechal se zaměstnat. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že stačí někam docházet, konat práci a s čistou hlavou jít domů. Stresový faktor byl pa. Fajná věc, přinejmenším určitá náplast za ústupek v předešlých bojích. Mashi-ko, princezna z dalekých krajů, snad inspirovaná tolika změnami kolem sebe, taky praštila s prací. Jako sociální pracovník přesvědčovala uživatele drog a sociálních dávek, aby se polepšili, byli už hodní a ani jedno nepožívali. Práce by se dala zvládnout, ale pokud šéf vykazuje příznaky klientely, je zle. No a tak přestoupila do řad učitelských, přešla od praxe k prevenci. Šlechetné. Stranou bych nechal hodnocení, zda-li lze podobným činem nabýt větší duševní stability. Byly ale prázdniny a to znamenalo začít zaměstnanecký poměr měsíční dovolenou. Vy by jste do toho nešli? A abych neopomněl paPáju, ten pro změnu vystřídal Burandowské studio za rádio Bonton. Cestu mezi studii zvládnul dobře (s cigárkem) a hned jak dorazil na Zelený pruh, uzavřel se dle svého zvyku a psal SMSky, že je mu věru bře.

Qjeten se tedy probudil do posledních zářijových vystoupení stejný i jiný. Řekl bych ale, že změny prospěly. Všechny tři akce byly hodně o pohodě. Zlatým hřebem bylo vystoupení s Ivanem Hlasem. Že to bude hudebně dobré, to se dalo odhadnout již z místa konání (osvědčená zahrada hotelu Smaltovna bří Sedláků) a obsazení, ale že to bude i dobrodružné, to zatím nikdo netušil. Qjeten už skoro začínal, basáka však nevidět neslyšet. Až chvilku před hraním se ozval, že jede. A pak hned znovu. Že vlastně nejede, že mu odtáhli auto i s nástrojem a aparátem. Mno. Fičák (slovy dnešních médií). Mashi-Ko, coby novopečená slečna učitlka, neustále vyhrožovala, že mu basu zabaví, jen co ho uvidí a vrátí jí na konci školního roku. Tak se ve chvílích pohnutých chystala kapela na tichý recitál ve čtyřech. „Snad ten …píp... dorazí aspoň v průběhu hraní…“ To ale pozůstalí borci zbytečně propadali trudomyslnosti. K paPájovi neodmyslitelně patří řada tajemných dovedností. Jak se tenkrát za dvacet minut dostal pomocí MHD z Budějovické na odtahové parkoviště a dále pak svým vozem do Radotína, to by nám asi ani kvantová fyzika nevysvětlila, ale věřte nevěřte, dokázal to. Takže totáč hepáč.

Plus mínus to bylo na nějakou dobu poslední hraní. Chystala se totiž změna největší. Na začátku listopadu se narodil malý Vojtíšek. Qjetnu do kapely a M.R.C s Qjetinkou do rodiny tak přibyl nový člen. Kapela se tedy logicky musela vzdát alespoň na chvíli vystupování. O to více ale zkoušela (a to za Vojtěchovi bdělé a často hlasité přítomnosti) a tak vznikal v docela hojné míře nový materiál. Aby miminko o nic z muzikantství nepřišlo vyzkoušelo si s Qjetnem i práci ve studiu. Jak jinak než na přelomu roku. Mládě naše maličké to zvládlo to na jedničku a naznačilo, že další sezona (s ním) by nemusela být marná. O tom ale zas někdy příště…

 

   Profily umělců souboru je možno nalézt zde.

   Home: račte tudy prosím....